Republika v politickém rozložení, sekyra státního dluhu zaťata, ohýbání pravdy, zapomínání historie, rozhádaná společnost, reprezentující buranství, zlodějská vychytralost a sraní na hlavu daňovým poplatníkům, žádná idea/vize/směr nic. Pokládám otázku, jak dlouho ještě tohle může trvati a národ, tak krásný zahalen do šedivé tmy s žádnou vidinou lepších zítřků býti?
Vyjadřuju se k těmto věcem s odstupem času, ne že bych potřeboval schraňovat a čekal na informace jako náš prezident, ale bo v současnosti nevím, kde mi hlava stojí. Vše okolo sebe bedlivě vnímám a pozoruju či nevěřícně kroutím hlavou.
Nu, teď to píšu a mé rozhořčení již pominulo. Od aféry totiž uplynul nějaký ten čas a možná, že jedině dobře, páč mé naštvání ohledně kauzy Vrbětice bylo odrazem něčeho, s čím se tato republika potýká už delší čas a je třeba se proti tomu razantně ohlásit. Tahle stránka nikdy neměla za cíl, vytvořit podtext k politickým diskuzím a obhajovat svou pravdu, na to já z vysoka seru, každopádně, tohle je něco, co mě postavilo ze židle a proto to taky píšu.
Již delší dobu pozoruju rozkol ve společnosti, nejednotnost a chaotičnost. Jakoby to snad do karet někomu hrálo a mít lid rozpolcen či rozhozen je evidentně podle elit lepší, než být spojeným národem stojící si za svým. Idea mít nerozdělenou společnost a hledat vzájemnou vyváženost v názorech s respektem, porozumění, je něco, což plyne evidentně jen z mé naivity.
Pokud se budeme bavit o těch Vrběticích a přístupu. Prohlášení dobré, zpočátku slibný start, za kterým bychom měli rovně – hrdě stát a odvedená práce našich tajných služeb by si zasloužila ten největší dík. Ze slibného startu se však vzápětí stala jakási překřikovaná, a tedy vše dobré bylo tímto způsobem bohužel degradováno. Ultimátum k vyhoštění pro jejich diplomaty mohlo být zcela v relativně kratším čase, než je jeden měsíc, ale zaplať pánbůh alespoň za tohle. Pusu, rudým šátečkem mávat při odletu a ronit slzy štěstí.

Pamatuju si, jak si veřejnoprávní ruská televize přizvala dálkově do studia Pavla Novotného, aby objasnil situaci ohledně stavení pomníku Vlasovcům v pražských Řeporyjích. 😀 Pavel byl naprosto fenomenální, jasně, 100 lidí / 100 chutí, někomu se nelíbilo jeho vyjadřování a móresy, které předváděl. Za mě však to bylo boží! Argumentačně zvládnuté, i když to protější strana absolutně nechtěla slyšet a opovrhovala jeho výroky, jelikož si jeli svou klasiku v podobě překrucování dějin. Raději jednat takhle, než se nechat manipulovat se sklopenou hlavou a vymývat si hlavu sračkama, které za těch 40 let lidem vtloukali do hlavy.
Vtipná situace se vyrojila taky okolo lídra sociálního hnutí Hamáčka. Ten chlap by se svým umem, zapřel snad i svůj vlastní pohřeb (kdyby mohl). No nic, pravdu se nedozvíme, alespoň ne tedy teď. Straně oranžově sociálně demokratické, přeju pád na hubu, či potopení a zatížení pomyslnou lodní kotvou ke dnu. V žádném případě však znovuzrození. Lhalo se, lže a pravděpodobně lhát bude a zpívat se bude dokola ta samá písnička.
Pak tady máme vysoce postavené politiky, kteří zpochybňuji a vytváří se kolem kauzy hromadný balast, který bohužel nelze tak snadno smazat a nahrává do karet akorát protější straně k důrazným argumentům a otočením celé situace. To je ta rozdělená společnost, to je ta vatra, která hoří a do které tito elitáři přihazují zbytečně jedno poleno za druhým.
Proto lidé v krajině zdejší v tomto ohledu netáhnou za jeden provaz a všechno je tak moc polarizované, čehož je strašná škoda. Ukázali jsme jakési semknutí v korona krizi, kdy jsme šili roušky i pro ostatní. Pamatuju si, jak mi jedna paní dala roušku s potiskem a byla nadšená, že šije, dělá co jí baví a přitom ještě pomáhá lidem. Jenomže nějaká výraznější chvála či podpoření, jaksi ze strany lídrů země chyběla..
I proto autority v čele vedení tohoto státu, bohužel žádnými autoritami pro mě nejsou. Nebo si snad idealizuji autority, ke kterým by měl tento lid vzhlížet špatně?